Josef Váchal (1883–1969)

Josef Váchal se narodil v Milavčích u Domažlic jako nemanželský syn Anny Váchalové a Josefa Alše-Lyžce. Dětství strávil u babičky a dědečka Alšových v Písku. Ve čtrnácti letech se přestěhoval do Prahy, aby se vyučil knihařem. Na doporučení svého strýce, slavného malíře Mikoláše Alše, absolvoval několik kurzů malby u krajináře Aloise Kalvody. Jinak byl ve všech oborech samouk.

V roce 1913 se Váchal oženil s Marií Pešulovou. Ženu mu ale už roku 1922 zemřela na tuberkulózu a děti neměli. Životní družkou se pak Váchalovi stala malířka a grafička Anna Macková. V roce 1940 se přestěhovali na statek Mackových do Studeňan (u Jičína), kde dožili. Oba zemřeli v květnu 1969, jen pár dní po sobě.

Váchalova tvorba je široká jak co do počtu děl, tak do spektra použitých technik. Věnoval se dřevořezbě, malbě akvarelem i olejem, grafickým technikám, především barevnému dřevorytu, výrobě autorských knih, psaní textů, vyřezávání a odlévání písma, fotografování, vyřezávání a malbě nábytku, nebo také výrobě loutek či malování na keramiku. Mezi jeho nejznámější díla patří autorské knihy – Krvavý román, Šumava umírající a romantická nebo Receptář barevného dřevorytu.

V tvorbě Josefa Váchala se odráží jeho zájmy — zabýval se mystikou a okultními vědami, inspiroval se východními filosofiemi, křesťanstvím, ale také satanismem, krvavými romány či kramářskými písněmi. Obdivoval barokní knihy. Vytvořil vlastní výtvarný projev nezařaditelný do žádného uměleckého směru. Mnoha současníky zůstal nepochopen, sám si uvědomoval, že tvoří pro budoucí generace.

Josef Váchal při práci na dřevorytu v ateliéru v Tyršově ulici v Praze, červen 1934 (sbírka PNP)
Josef Váchal a Josef Portman patrně v zahradě Portmanova domu, 1920–1924. (sbírka Knihovny NM, odd. knižní kultury, fond Fotografie)
Josef Váchal v Portmoneu, 1921-1924 (sbírka RML)
J. Váchal s oblíbeným psem Tarzanem, 1924. (sbírka Knihovny NM, odd. knižní kultury, fond Fotografie)

Košík